Vlašťovička

Zhola prázdnou krajinou,
pořád tam a zpět.
Létala si vlašťovička,
začla pro sebe si pět.

Tiché tóny jejího halekání,
rozléhaly se po celém okolí.
Byly to tóny smutné,
ji však smrtelná rána nebolí.

Z tělíčka ji stéká krev,
trpké kapky padají k zemi.
Už nic ji chudinku nezachrání,
už pomoci jí není.

Z čista jasna padá k zemi,
to bezvládné ptáče celé.
Už nikdy k nebesům nevpovzlétne,
už nikdy svou píseň nezapěje.