Proud

Tiché šumy mezi skalami,
lehký a volný vody proud.
Ten, jež tak obdivován ženami,
ten, po němž já toužím plout.

Proudí tam voda sladká,
lesní zvěř ji chodí pít.
Na míle daleko slyší jak klapká,
ten, co každý touží mít.

Na svých vlnkách nosí těžké břímě,
tu věc která zabíjí i obšťastňuje.
Budu lhát a pronesu zcela neupřímě:
Mé tělo z tohoto potoku se již nikdy nenapije!

To všechno pro malý plamen citů,
ten, který vzplál ve mně z čista jasna.
Pro to místo mnoha endemitů,
pro ten pocit, co vane do neznáma.

Lámu si hlavu, marně však pátrám,
jaké slovo na můj jazyk se dere.
Že by láska? Tu přeci nemám,
ta vždy se směrem zády ke mně odebere.

Avšak po chvíli těžké úvahy,
přikloním se k tomu přeci.
Já chci již konečně bez námahy,
v proudu lásky s Tebou téci.