Naděje

Dnes ráno bylo nebe modré
jako blues

Zaslechl jsem ostrý hlas trubky
i v horečkách blouznící saxofon
jak společně hledají smysl
poslední věty hvězdnaté symfonie

Stál jsem na zápraží
čelem proti větru
a poslouchal
Byla to ta krátká chvíle
na počátku dne
ve které být sám znamená
zůstat sám až do dalšího kuropění

Dnes ráno bylo nebe modré
jako tvé oči

které jsem už tak dlouho neviděl
a jejichž pohled mi tak moc schází
protože jen z chleba a vody
se zkrátka žít nedá
Není kam jít
když se není kam vrátit
posílám malé lodičky z kůry
po řece a věřím
že se jednou vrátí proti proudu
s hejny lososů
tak jako tvůj pohled vrátí
mým ránům naději

Dnes ráno bylo nebe modré
jako louka plná pomněnek

Ta vůně byla úplně všude
v každém koutku pokoje
v každém koutku mojí duše
ta vůně byla jako mor
který zabíjí trýznivě a pomalu

A tak jsem si pustil blues
abych ještě jednou slyšel
naši lásku zpívat
a svoji naději vetkal do plachet
malých lodiček z kůry
aby žádná z nich ve svém osudu
nezůstala sama

Dnes ráno bylo nebe modré
jako naděje