Propast

Až nad propastí budu stát
až začnu padat dolů
až se Tvých slov začnu bát
až řekneš: „Já chci kapitolu…uzavřít…“
Možná, že se začnu třást,
že se na nic nevzmůžu…
jenže pak si uvědomím,
že ti bránit…nemůžu…
Tvůj odchod budu pozorovat
a tiše sedět v propadle
ať můžem znovu havarovat
a tentokrát sedět – na zadním sedadle.
Být tím, kdo se nechá vést
a ne tím kdo řídí
ať naposled Tě můžu svést
než narazíme přídí
…na pevninu…
Jsme na palubě naší lodi,
ta loď právě doplula
prý příliš lásky vztahům škodí
Ty jsi rukou pohnula
(směrem ke mně)
…ale nechala jí klesnout
Všechno ve mně umřelo
nemám sílu vzdorovat
a ať už budeš kdekoli
já Tě budu milovat
…do konce svého života…