Rozchod

Seděli jsme na Malostranské a řekl jsi mi, že se se mnou chceš rozejít.
Myslíš to vážně? Opravdu chceš navždy z mého života odejít?
Bylo mi hrozně, jako bych padala volně ze skály,
a po dopadu po Tobě nezbylo nic, jen vzpomínky mi zůstaly.

Vím, že poslední dobou jsme se jen hádali, tak jsem souhlasila, že rozchod je asi nejlepší řešení,
v tu chvíli jsem pochopila, že samota bude od teď mé vězení.
Už jsem to nemohla v sobě dál dusit, slzy mi po tváři stékaly,
i Ty jsi začal plakat, naposledy jsme se objali.

Svěřil ses mi, že náš společný rok a půl bylo to nejkrásnější, co Tě zatím v životě potkalo,
i já mám ten pocit, vždyť spoustu krásných zážitků se za tu dobu utkalo.
Skoro hodinu jsem tam ještě seděli, dokonce jsme si povídali i vesele,
slíbili jsme si, že zůstaneme přátelé.

Musela jsem už jít, naposledy jsem se dotkla svými rty Tvých,
polibek ukončil naše společné všechno, zbavil mě všech snů i nadějí.
Nastoupila jsem do metra a ještě se ohlédla,
jen tmavou siluetu z Tebe jsem zahlédla.

Přátelství nám vydrželo pouze pár dní, kam se naše sliby poděly?
Nemohli jsme tomu zabránit, skoro pořád jsme se viděli.
Omlouvám se, že mě vidíš, i když za to nejsi rád,
už nejsi ani můj kamarád, ale stále jsi můj spolužák.