Ty

Otazkou se stává,
ta naše láska.
Co s lidma si pohrává,
ta naše kráska.

Ubližuje každému z nás,
a přitom jsme šťastní,
slyšíme něčí hlas,
naše tvář se rozjasní.

Zprávu ti posílám,
ať nejsi smutná.
Pak zpět se podívám,
miluju tě, slova jsou to nutná.

Občas ti nerozumím,
co od života čekáš,
otevřít srdce se pokusím,
snad mě v něm necháš.

Snažím se jak umím,
získat tvou přízeň.
Osud svůj pokouším,
láska je žízeň.

Nechám se překvapit,
naději mi dáváš.
Jedno musíš pochopit,
mou jedinou se stáváš!