Konvalinky

Voní to tu jako u maminky…
ano, tady ve váze jsou konvalinky.
Bílé kvítky voňavé říkají,
že o tobě sním jen potají,
že na tebe myslet už nemohu,
že takhle zase v krvi padnu na podlahu.
Vůně konvalinek omamuje smysly…
Co to zase píšu za nesmysly?
S vůní jed se krví rozlévá,
mysl už pozor nedává…
Konvalinková vůně otupila mozek,
Pozor, ať nezaklopýtáš na schodech!
Zaklopýtáš a spadneš z nich,
domem nezazní už ten tvůj smích!

S konvalinkovou kytičkou u nosu
všechny trable přemůžu!
Spátky tě pomocí konvalinek přivábím,
co na tom, že teď bláhově sním?
Jen seběhnu schody…
Odejdu už z nepohody.
Sejdu dolů, vášnivě tě políbím,
díky vůni konvalinek tě omámím!
Dole pod schody na mě už čekáš,
když to neudělám pokoj mi už nedáš!
Seběhnu jen schodů pár,
tak popřejte mi zdar!

Po chvíli pod schody,
čeká chlapec dle jejich dohody.
První schod, druhý, třetí…
dívka s konvalinkami v ruce ze schodů letí.
Bílé konvalinky zčervenaly,
život svou vůní dívce vzaly.
S ústy v blaženém úsměvu
potácí se ke břehu.
Přešla na druhou stranu,
s konvalinkami měla pravdu.
Chlapci došlo, že ji miluje,
ovšem, teď už pozdě je...