Chybíš mi miláčku

Vzdálená silueta, snad jen vzpomínka,
strach se zmocňuje mého srdce,
dech se zrychluje, srdce v kamínkách
kdosi žárem spaluje.
Neochvějnost tiše padá, k zemi už se schyluje,
chtěl bych abys žila ráda, jen s tím koho miluješ.
Nedávej mi zapomenout, nenech mě tu smutně stát,
vzpomínky jsou hnací silou, není čas mi slibovat.
Lesknou se oči, smutek na mě z nebe pad,
proč se zem tak rychle točí a strach je jako vodopád.
Smutný čas tu bez Tebe běží, v lavině beznaděje,
rozetnut ve dvý, když den zas k večeru spěje
a noc se stává připomínkou našeho milování,
kdy v šeru pokoje byli jsme spolu nazí a sami.