Zklamání...taky dávné
Zklamání...taky dávné
Vyměnila jsem Tě za prášky,
drahý !
Za pilulky bílé proti depresi…
Nic mě už neděsí.
Lupnu si po ránu
jednu,
z postele, kde chybíš,
lehce se zvednu.
Už žádná bolest tady uvnitř,
ani slzy.
I když ukrývám,
jak samota mrzí.
Tabletky mě nepolíbí,
nepohladí,
a neumí, jako Ty,
zkušeně milovat.
Ale že by mě opustily…?
Ne, toho nemusím se bát.
drahý !
Za pilulky bílé proti depresi…
Nic mě už neděsí.
Lupnu si po ránu
jednu,
z postele, kde chybíš,
lehce se zvednu.
Už žádná bolest tady uvnitř,
ani slzy.
I když ukrývám,
jak samota mrzí.
Tabletky mě nepolíbí,
nepohladí,
a neumí, jako Ty,
zkušeně milovat.
Ale že by mě opustily…?
Ne, toho nemusím se bát.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
takové malé, bílé, ani nejsou vidět
nepohladí, neslíbí, ale umí chybět
....
výborně zachyceno, super ST
12.07.2008 21:13:00 | Verena
ST! za myšlenky, celkem silné a pocitové dílko, láska bolí a láska nás trápí.
12.07.2008 19:30:00 | NikitaNikaT.
bohužel láska a zklamání k sobě patří jako noc a den...S tím nic neudělá ani tabletka:-) ale píšeš, že se jedná o dávné zklamání, tak doufám, že už žádné prášky nepotřebuješ:-)
12.07.2008 19:13:00 | monterka