Černá ovce

Jsem jak černá ovce mezi mnoha bílými.
Samotná ve světě mezi lidmi jinými.
Snažím se přežít, život si ulehčit.
A všechny ostatní ve svou víru obrátit.

Ve víru v lásku, o světě jiném,
o vztazích krásných, o životě milém.
Však není to snadné, zajímaj je peníze,
jenom oni sami, je to až k nevíře.

A já znova a znova do měkké trávy uléhám.
Mám hlavu plnou myšlenek a stále se nevzdávám.
Procházím se po lese a marně čekám na prince.
Vítr s vlasy si pohrává. Snad spatřím toho cizince.

Že by to byla náhoda? Mezi stromy se objevíš.
Ani nevíš, že jen ty jediný mé myšlenky čísti smíš.
Ale ty máš rád jinou, ze stáda bílou ovečku.
A co s tím budu dělat? Plakat nemá cenu holečku.

A tak stále sama, snažím se je ve svou víru obrátit.
Jak v poli poslední dáma, je do snů zpátky navrátit.

Do snů co dávno ztratili,
do těch co odnes čas.
Aby se zpátky vrátili
a doufali zas.