Samota bolí

Píšu, protože slova už došla
co říkat?
jak se zachovat?
láska kolem mě jenom tak prošla
nezbyva nez byt samotna.
Pomalu nevěřím v lásku a obětí
v to že je někdo kdo vás má rad
ve vilu, manzela psa a kupu dětí
nevěřím, jak s tím se mám prát?
Myslím že láska přejela stanici
a v ruce lístek mi zůstal
a ja pláču, volně tam stojící
amor co luk jeho ustal.
Samota bolí jak kudla v hrudníku
a přátelství nijak netěší
cítím se jak na dně parníku
věštkyně, která nevěští.
Bolí, bolí mě srdce
a ta bolest nechce přestat
bolí, bolí mě prudce
můj život se možná měl nestat.