Touha

Letní večery hoří touhou...
nespoutanou touhou,
která cestuje v čase i prostoru.
Ona sama se stává svým vlastním vězněm,
utéci nemůže a vlastně ani nechce.
Zabydlela se v srdeční krajině,
prý tam bude čekat dokud nebude naplněna.
...
Dokud někdo nezalepí otvor v nádobě,
ze kterého se vylévá sladké víno,
dokud dešťovou kapkou nepronikne sluneční paprsek,
dokud láska se nepřestane vznášet na křídlech
a sama dospěje.
...
Pak v jednom bodu se naplní a uvěří,
že ta PRAVÁ láska je věčná a nesmrtelná.