**Mé(nekonečné?)trápení**

Sedím na okně a do nebe se dívám,
Myslím na Tebe a potichu si zpívám,
Je mi smutno a tečou mi slzy,
Potichu doufám,že vrátíš se brzy,
Venku je sníh a je tam bílo,
Vzpomínám jak řekl si: Ty má vílo…

Jak dlouho ještě čekat mám?
Tobě nevadí že jsi sám?

Lidé Tě očerňují že si škaredý
a přitom netuší...
Že nejdůležitější je:
jaký je člověk na DUŠI,
jaký je vevnitř a jak se chová,
-to vše je pro ně věc nová

Tak už nezpívám jen na okně sedím,
Jsem potichu a do nebe hledím,
A z nebe pomalu padá sníh,
A já topím se ve slzách svých,
Chci tě obejmout – chci aby to tak bylo!
A Ty bys jen řekl: Pojď ke mně ty má vílo.