Dlouze ale stručně

Na světě spravedlnosti není,
naopak zloba a naschvál se tady žení,
všechno je špatně v tento čas,
myslím že už nebude to lepší zas,
slovo láska už nehřeje ale pálí,
co počít si mám krom toho že zmizím v dáli?
Sednout si na dálnici,
do hospody si dojít pro opici,
symfonii třeba napsat,
nebo si prostě říct co naplat?
V zoufalství propadám stále víc,
mám sto chutí zamknout si srdce a ztratit klíč,
předtím ale z něj všechno vymazat,
lásku zprvu krásnou si zakázat,
proč, se ptáte,
nic nenaděláte,
láska prostě hrozně bolí,
je to jako dostat holí,
srdce se láme jako skořápka,
jindy nezničitelná pohádka,
špatný konec láska mívá,
proč se na to každý tak dívá?
Každý to přece musí znát,
každý kdo rozhodl se srdce všanc lásce dát.
Jak se hojí srdce zlomené,
ptá se každý kdo není z kamene,
nehojí se, bolí stále,
dokud nepohneš se někam dále,
je to ale těžší než se zdá,
srdce, ač zraněné, lásky se jen tak nevzdá,
ten kdo miluje se v lásce topí,
ten kdo miluje také nejvíc trpí,
je to prostě lidský úděl,
zažít lásku a poznat její účel,
je to prostě sama lidskost,
poznat štěstí není chytrost,
je to hloupá naivita,
myslet si že při lásce po neštěstí bude veta.