Bolest navždy zůstane

Lásku, štěstí a radost jsi mi dal,
vzápětí však proměnil jsi v bolest, slzy a žal.
Nevěřím v nic, ani v sebe sama,
jak dřív do hlavy vtloukala mi máma.
Naděje umírá jako poslední,
nečekám že se někdy rozední,
navždy budu žít v srdci zapomnění,
život v tomhle světě pro mne již není.
Navždy uvězněna ve své samotě duševní,
povyšuji se nad lidi přízemní
a odcházím v dál,
aby ze mne vinu sňal,
mečem spravedlnosti, jemuž se nevyhne nikdo z nás,
neboť nikoho nenechá pekelným plamenům napospas.