Co vše se může stát

Mohl by ses dívat, jak umírá den?
Ne. Já vím. Smrt je jen pouhý sen.
Zdá se tak vzdálená v nekonečnu hodin,
však já se přece té neznámé v černé bojím.
Mohla by zmařit naše plány, spálit je,
tebe tu nechat, vzít si mě.
Snad by mě jen po vlasech pohladila a odešla.
Možná by mě do náručí vzala a odnesla.
Je však daleko, necítím ji blízko,
ne, lásko, není, není mi to líto.
Stačil by jí polibek jediný,
aby zjistila, že nejsi nevinný.
Že na mé rty jsi mě líbat směl,
kéž bys na to nezapomněl.
Volám tě jménem, které ti bylo souzeno,
tak jako Romeovi Romeo.
Budem se spolu toulat temnou nocí,
city si vyznávat, číst v jiskrných očích.
Přečti si touhu, která v nich ukryta jest
tak hluboko jako nejhlubší les.
Až pochopíš všechna má přání,
vlož ruce své do mých dlaní.
Projdeme pohádkovou krajinou,
kde poznáš vášeň, tak nespoutanou,
jako letní vítr, divokou i mírnou.
Snad budem k sobě tolik stále tíhnout,
až řeknu, že láska prostoupit nás oba může.
Pak začnou na hlavy nám padat rudé růže...