Beznaděj:(

Jak lžou o věci nás dvou,
jak znáš otázky, které nikdy nevzejdou?
Proč tohle tíží mě víc než upřímnost,
proč nechápou, že je to jen má minulost?
Bere mi tě stín, na který já nemám
pláču a ve snech žalobně sténám,
neuměla jsem ti říct pravdu mých slov.
Teď ve svých citech se topím.
Stane se ze mě ledová růže co mohla by a může,
krev teče z trnu mé zatrpklé zlosti
a nenajdu své srdce jak semleté kosti.
Nechci už si jen krutě ubližovat
a proto nechám se ponižovat.
Stačí mám toho dost,
kde najít ten správný most.