Brodím se tebou

Kde kočí cesty kolem světa
tam kam se díváš, když ho miluješ

Nad ránem měsíc očima svíráš
a doufáš že ho uhraneš

Piješ slané slzy, dva potoky vášně
s nadějí v níž nedoufáš, žiješ zvláštně

Mlhovina tvých snů, je vzdálená
se čtvercem vzdálenosti tvých pocitů

Když hvězda rodí se a nebo zaniká,
pro ni to znamená žár i pád
v ohromných tlacích a teplotách
a tobě se po dlouhém zkoumání
jeví jen jako záblesk

A každá řeka svého konce dospěje,
myslím to vážně, viď Jacku

Předávkuj se morfiem, tvých vzpomínek drog
vždyť každá řeka svého konce dospěje

a světu je jedno, že pláčeš