vyznání

Jak hrozně závidím
Stínu, který tě hladí,
Svým tancem svádí.
Jak hrozně závidím
Letnímu dešti a vánku
Co chrání tě při krátkém spánku
Jak dotýká se tvého těla
Hm...jak já bych tohle chtěla
Býti jako oni
Nebo jezdit s tebou na koni
Jak hrozně závidím
Všemu a všem..
Že jsou s tebou každý den
Jen já tak daleko jsem
A sním jen o tobě sen
Sen plný něhy a lásky
Z nichž nedělají se vrásky
Ta láska nedá se popsat
Slovy jistě ne
Chtěla bych ti dopis poslat...
Ale co bych do něj psala?!
Nevím sama...
Nejsem básník
A nejsem řečník
Jen skutky dá se všechno vylíčit..
To, co k tobě cítím
Chtěla sem ti napsat báseň
Však padá na mě bázeň
Tělo mluví snáz
Avšak... překoná hráz?!
Jistě!
Láska nezná překážek
Urážek a narážek
Bývá slepá...ano
Ale ne ta moje
Já vidím vše i co je skryto...
Chtěla bych tě políbit,
Za ruku tě vzít
Něžně tě pohladit
Dveře za námi zavřít
Zůstat s tebou sama
Nikoho nevnímat
Vášnivě tě líbat
Na krku a na uchu
Aby nedostávalo se ti vzduchu
Dát ti to, co ještě nikdy
Však jak...?! a co?!
To zatím je mi utajeno....
Však chtěla bych ti to dát
Tak řekni co to je
A nebude se ti o tom jen zdát