Touha není všechno,už vůbec ne sen!

Déšť zkrápí mé tělo a slunce do zad pálí,
nad horizontem vidím povědomou tvář,
vydávám se blíž,avšak postava je strašně v dáli,
je to ona? ale co ta svatozář...

Pomalu se přibližuji,
vidinám vzdoruji,
stojím přímo před ní,
mé oči možná sní,
ruku nátahl jsem před sebe,
chytla mi ji a řekla "Miluji jen tebe"...

Krásný to moment byl,
tak vehemntně jsem se dotoho vžil,
pak přišel další den,
a já zjistil,že to byl pouze sen...