Mlžný sten

Ležet za soumraky
v teskném stínu
Nechal ji a odejít
zachtělo se mu náhle
Stačilo však lístek mít
v ruce od starého buku
kde sychravý den usínal
a usychal
Kde upršená noc plakala
a stýskala si
nad rozlitým mlékem
v kaluži slz
Křišťálová sklenice bezedná
tam nalévá si hříšné mládí
Tak silná a nespoutaná být
je...
zločin?
Kdyby aspoň trocha citu zůstala
Nevrátí se však do chvíle souznění,
neboť svit
slunce již dávno je skryt
za oblaky tužeb
a nesplněných snů...