Sbohem!!!

Křičím stále víc,
křičím ze všech plic.
Ty jsi mě ze snů probudil,
a mé srdíčko zlomil.
Proč mě stále trápíš,
a mojí bolest přehlížíš?
Já tě milovala,
to tobě jsem věřila.
Ted tu v tmavém koutě sedím,
a slzy do své náruče kropím.
Ty se ke mě jen otočíš,
a naší lásku klidně ukončíš.
Hroutím se do vzpomínek,
stále hlouběji.
PAdám jako bezmocný kamínek,
a ztrácím naději.
Nevěřím, ne nevěřím že jsi to dokázal ukončit,
a bez jediné slzy jsi odešel.
Ale možná uvěřím,ža nemáš cit,
ty který mě hladil,líbal a sliboval nakonec uvnitř zkameněl.
Zmocnuje se mě panika,
čím dál víc se uzavírám do sebe.
Ta láska ted před námi utíká,
a já hledím na nebe.
To nebe je plné hvězd,
které na zem září.
A já mířím za nimi vpřed,
za těmi miliony tváří.
Zlomené srdce buší čím dál víc,
brání se tomu smutku.
V tu ránu kráčím k andělům vstříc,
mažu všecičko z duše své až na jedinou vzpomínku.
TA vzpomínka je tvoje tvář,
i když jsi pro mě už jen pouhý lhář!!! Sbohem!!!