Sok

"Já neútočim, ty můj soku,
jen drž se klidně svého kroku.
Však dokud tebe bude chtít,
já na tě budu klít."

Ona zameškávala docházku,
snad umírala pro lásku,
ona vynesla mu spaní,
když já umíral pro ní.

Já se pevně držel slibů
a oni spolu byli v klidu.
Já kolikrát si vynadal,
však oni spolu byli dál.

Ona jednou ke mně přišla
a byla z toho celá sešlá.
"Já plakala, pomoz mně,
můj přítel nechce mě."

Já nevěděl, co dělat mám,
když držim sliby a jsem sám.
Já dal je zpátky dohromady
z těch slibů a ze zásady.

Když oni svoji svatbu měli,
hned mi o tom pověděli.
Já blahopřál jim a omluvil se,
že na svatbě nestavim se.

Ona, že prý není ráda,
když neuvidí kamaráda.
Já zásad se drže řek jsem,
aby šla ke mně, blíž sem.

"Já miluju tě od školy,
v širém a dalekém okolí
jsi jen ty, komu to sluší
a pro kterou mé srdce buší."

A ona nato děla,
"Já jsem o tom věděla.
A žes neporušil zásady,
já mám tě ráda z podstaty.
Já už nechci svatbu s ním,
a jestli ty chceš býti mým,
vem si mě a dělej mi společnost,
má lásko, budem spolu, na věčnost.