...Pod hvězdami...

Stojíme tu pod hvězdami
a vůbec nic mě nenapadá.
Mám pocit, že jsme sami,
a přesto hlídáme si záda.

Možná že naše svědomí
pouze o krůček za námi kráčí,
my však ničeho si vědomi,
ženem se dál, až do bodláčí.

Bodláky zamotaly se ti do vlasů,
když vyndavám je, máš sklon k breku,
jsi krásná, přesto nepamatuji se na krásu,
která by překonala nestálost věků.

Snad jen krása ženy
a tou ty dozajista jsi,
když ruce k obětí z touhy napřaženy,
utíkáš mi vstříc po návsi.

Zase je půlnoc a my jsme sami,
ve vyschlém hrdle zrychluje se dech
a černý plášť té staré dámy,
schovává nás a mrazí po zádech.

Je zase půlnoc a my jsme sami,
jen řekni mi, že tě to netěší,
otáčím fotku z druhé strany,
a pak jí schovám v bezpečí ...