Střípky vzpomínek...

Nejsi dokonalá...nikdo není...
přesto se má láska k tobě nemění...
kam zmizelo to počáteční souznění...
prý to bylo jen pobláznění...řekla jsi...

A co všechny ty chvíle...
třeba když ve vichru a dešti jsme chodili i míle...
A co všechny ty polibky...
při nichž jsem se cítil nepopsatelně krásně...
Jak jsi mi dokázala odemknout srdce,
že jsem zas schopen psát básně?

A co všechna ta objetí...
při nichž každý splín z duše odletí...
A co ta slova...Tvoje první ,,mám Tě ráda´´...
když pak ke konci jsi ke mně stejně obracela záda...

To tvé ,,mám Tě ráda´´...poprvé vyřčené...
za tyhle chvíle, tak kouzelné...
dal bych vše co mám...
však odešla jsi, zůstal jsem sám...

Sám s láskou, která už nehřeje, ale bolí...
co jsou proti této bolesti rány holí...
ty se za pár dní zhojí...

Ale na srdci zbydou jizvy, které než zmrtví,tak krvácí..
a na rtech přání,
ať s každou její kapkou se ta láska vytrácí...

Když je teď nezvaná...
když bez šance bojovat byla bitva prohraná...
když tu šanci vzala osoba nadevše milovaná...

A já si připadám jak voják,odhodlaný chránit, a bojovat za to, co je mu nejdražší...
ke kterému pak přijde právě ta osoba jemu nejdražší...
a řekne...odlož zbraně, lásku, všechny city...a jdi..
naděje už není...
,,už Tě nemám ráda, bylo to jen pobláznění´´...