Snad jen těch pár kapek

Ach, snad jen těch pár kapek,
z nebe,
pomalu na lístky růží se snáší,
k naší krvi,
pro potěchu několika okamžiků,
černá křídla,
bílé oči vznáší se ve chvílích,
uprostřed noci,
kdy kvítek se schovová s přáteli,
uprostřed kroužku,
kam záře hvězd nedopadá,
a tam všude v těch zemí zakázaných,
srdce,
srdce,
srdce pomalu bez lásky uvadá...

a uvadá

a uvadá

bez vody z lásky a útěchy,
s příchutí porušených pravidel,
na veřejnosti svět upadá...

stejně tak naše láska společná