........

V temném lese zazněl zvonu hlas,
z kostelíka dalekého
jde dívčina tmou. Zas a zas
se ptá, kde potká milého..

Milý ovšem nepřijíždí,
dívčina jde sama tmou,
smutek v prsou tíží
kamení bodá do nohou.

Nohou bosých
do krve sedřených,
srdce má zavřené
okovy sevřené..

V rukou třímá nože
v měsíčním světle se leskne ostří..
Pomoz jí Bože!
Pomoz jí slzy otřít!

Dívčina klesla na palouk
luny světlem ozářený,
ovíjí se jako pavouk,
nůž kol hrdla sevřený.

Jen jediný pohyb stačil,
by z dívky život vyprchal,
jen jediný pohyb stačil
A z rány krve vytékal..

Seběhli se vlci k mrtvole..
..dokončili dílo..
Rozvláčili kol pole
Bledé dívky tělo...