Je tu víc básniček...

Dopřej mi jedinému slovu,
a budu tvoje znovu,
nikdy jsem nebyla ničí,
zoufalství se teď nade mnou tyčí,
stačí jediný pohled,
stačí jediný náznak,
buď můj jediný dohled,
prosím boha aby stal se zázrak,
přijď ke mně anděli,
podej mi ruku,
nechápu kam city tvé zmizeli,
za svou blbost přála bych si kulku,
řekni mi že dáš mi ještě šanci,
znič neštěstí ve vztahu konci,
už ale doufám jen v nicotu,
ve vnitru máš po mě jen prázdnotu,
vím jak jsi trpěl,
taky jsem trpěla,
ty ale k jinému konci jsi došel,
já zjistila že vždy jsem Tě milovala,
proč neudělal jsi první krok,
když já nedokázala ten přes pýchu skok,
teď toho tolik lituji,
teď když vím jak Tě miluji,
tvůj pohled bolel tak hrozně,
věděla jsem že už je pozdě,
slzy skrápěly mé tváře,
kolem tebe svítila osvobození záře,
PROČ, panebože, proč jsi mi ho vzal,
toho jediného který mě miloval,
proklínám za to všechno svaté,
proklínám své srdce nejmíň posté,
vrať mi ho, prosím Tě moc,
budu se k Tobě modlit každou noc,
prosím dovol mi ještě jednou,
abych byla znova šťastnou,
bez něj už není slunce,
bez něj vidím jen temné konce,
vrať mi mojí pohádku,
přísahám že se změním,
dej mi zpátky jeho lásku,
přísahám že už jí nezahodím.
Jako že vím že už to skončilo,
přeji si aby zázrakem znova to začalo,
bez jeho lásky nejsem nic,
proč zlomil od mého srdce klíč,
konečně pochopila jsem to zlo,
to kvůli kterému to tak dopadlo,
tak ráda bych ho zahodila,
jen kdyby šance se mi přihodila.
Teď píšu já že už bez tebe nedokážu žít,
vím že celé noci budu své slzy pít,
trpím, teď trpím víc než je zdrávo,
přemýšlím jak dokázala jsi to ty krávo,
jak dokázala jsi zničit budoucnost,
jak dokázala jsi v něm vzbudit takovou zlost,
odpovědi znám,
na nic jiného nevzpomínám,
byla jsem tak strašně zlá,
ta bolest v mé duši jako oheň plá,
tolik jsem Ti ublížila,
tolik všeho lituji,
jak ráda bych rok zpátky byla,
řekla Ti že Tě navždy miluji,
všechno bych změnila,
jen pro radost Ti byla,
nikdy by jsme netrpěli,
jednou třeba i svoji byli,
proč jsem říkala opačné věci,
nemyslela jsem to tak přeci,
o sobě v bílém potají jsem snila,
ženicha bych nikdy neměnila,
chtěla jsem být tvoje princezna napořád,
teď zůstal jenom chaos, už není řád,
všechny jistoty jsou v háji,
jak krásně mi bylo tenkrát v máji,
kdybych věděla jak to dopadne,
nečekala bych až tvá láska opadne,
udělala bych všechno co bys chtěl,
jen kdybys rád mě ještě měl,
teď už není v životě radosti,
pálí mě vzpomínky na naše strasti,
řekni mi tisíckrát že za to můžu já,
má odpověď bude ano, byla jsem tak blbá,
zničila jsem i poslední naději,
že v tvé náruči se znova poději,
ach jak to teď bolí,
zbyl mi jen plyšák, který snad srdce mi zhojí,
já si to srdce obvážu bolestí,
nedoufám už že štěstí se navrátí,
vím totiž že už jsi pryč,
vrátil jsi mi i od mého domu klíč.
Proč ne, vždyť už tam nevkročíš,
k mým citům zády se otočíš,
ach jak to bolí,
to že se naše srdce už nespojí,
dala bych život za tvou lásku,
ty už ale asi myslíš na jinou krásku,
závidím jí tvoje polibky,
spálíš jednou i naše fotky?
Tak moc to bolí,
chtěla bych spát,
ať se mi ale zdají,
sny kde mě máš pořád ještě rád.
Sny ty mi nevezmeš,
zůstanou navždy,
i když mou lásku pošlapeš,
bude Tě čekat, vždy,
vždy dokud moje srdce neudělá chybu,
že uzavře se na dlouhou dobu,
celé lásce,
bude to chvíle kdy patřit budeš jiné krásce,
třeba s ní budeš šťastnější,
moje láska stává se hroznější,
vkrádá se do ní totiž strach,
strach že už nejsi jenom Mach,
ale máš už i Šebestovou,
to byl důvod proč stala jsem se nemilovanou?
Pokud ano, všechno je pryč,
už od svého srdce zahazuji klíč,
nikdo do něj nevkročí,
vím že mé oči se vybrečí,
ale co je láska bez tebe?
To je jako bůh bez nebe!!
Píšu takhle dlouho básničku,
abych oddálila tu chviličku,
kdy si uvědomím že je konec,
že zazvonil už i zvonec,
v tu chvíli pochopím,
že o tvé lásce jenom sním.
Celý svět ztmavl načerno,
už není ani té jistoty,
že tu pro mě navždy budeš,
ty už mě totiž nemiluješ.
_______________________________

Stál jsi přímo vedle mě,
tvářil ses přitom tak temně,
bez citu sledoval jsi utrpení,
zabránilo by mu jediné políbení,
to které ztraceno je pro mě navždy,
to z lásky, které nezná každý.
________________________________

Ještě že Tě lásko mám,
do srdce se na tebe dívám,
už tam není láska opětovaná,
jenom slova neobětovaná,
proč víckrát jsem neřekla miluji Tě,
proč víckrát jsem neřekla chci Tě,
třeba by jsi mě miloval stále,
je tu ale jedno ale,
a to už že pozdě je,
teď už není naděje.