Ještě jednou více básniček

Všechno štěstí uteklo mi mezi prsty,
všechno moje štěstí byls ty,
chápeš to vůbec? Já Tě tak miluji,
tak strašně všeho lituji,
proč přestal jsi mě milovat,
navždy budu toho litovat,
byla jsem takový sobec,
zapříčinila jsem lásky konec,
vrať se mi zpátky, prosím,
jsi ten pro koho srdce nosím.
Přece jsi mě nepřestal milovat za týden,
nechápu, mizí mi můj sen,
to už dýl jsi mě nemiloval?
To už dýl jsi mi jenom lhal?
Trpím, tak strašně v tuto chvíli,
proč byl jsi na mě teda milý?
Proč až teď vím přesně,
že nikdy nemilovala jsem Tě tak jasně,
nedokážu si připustit že už jsi navždy pryč,
proč připadám si jak bezvýznamný kýč,
ty už se nevrátíš, nikdy mě nepolíbíš,
nikdy nezjistíš, že teď by to bylo jiné než myslíš,
nedokážu uvěřit té větě,
už nemiluju Tě,
tak hrozně mi ublížila,
nůž do srdce mi vrazila,
proč chovala jsem se jako blázen,
proč zkazila jsem ten sen,
umírám bolestí zlomeného srdce,
nepřestanu ale říkat, vrať se mi přece,
už nemám ani slzy,
proč odešel jsi z mého života tak brzy?
Jediné co mi zůstalo,
představa všeho co se nestalo,
kéž bych čas vrátit mohla,
celým světem bych třeba pohla,
jen kdybys se mnou zůstal,
aspoň tuhle krizi se mnou přečkal,
srdce tvoje ale boj vzdalo,
ve chvíli kdy moje se na něj připravilo,
tak strašně mě teď bolí,
prohrálo boj obojí,
o lásku největší,
tvé jméno nesoucí,
kéž by ses vrátil,
šanci mi dal,
kéž by jsi lásku pocítil,
vím že bys nelitoval.
Nevrátíš se, vím to,
nemiluješ už mě, bolí to,
kdy se to stalo,
kdy už se mi vše jen zdálo?
Nevěřím že týden stačil,
jestli ano, nemiloval jsi mě jak jsi tvrdil,
chápu to, byla jsem sobec,
vynutila jsem si tento konec,
stejně ale čekat budu,
kam bez tebe světem půjdu?
Zastavím se namístě,
ty jsi mého světa jeviště,
budu doufat,
že po mě tvoje srdce bude si zase zoufat,
nedokážu zničit poslední naději,
vím že nesplnitelné přání si přeji....
_______________________________________

Fotky si prohlížím,
k minulosti utíkám,
to ještě nevěděla jsem jak nám ublížím,
teď jen slzy utírám,
tenkrát bylo nám nádherně,
tenkrát když čekala jsem Tě denně,
tenkrát jsme na hřišti jen tak seděli,
svět kolem stěží vnímali,
jediná důležitá věc byla naše blízkost,
teď svírá mě z toho úzkost,
tak ráda bych to vrátila,
ale tebe jsem ztratila.
Tenkrát jsme byli jen ty a já,
tenkrát ještě nevinná,
nevinná ke zlu a konci,
závidím tolik tomu srdci,
které ve mně tenkrát bilo,
dnešek si ani nepředstavilo,
závidím té holce z fotky,
že má všechno o čem já už jen sním,
vzdala by se tenkrát lásky,
kdyby věděla jak to poničím?
Ne, vím to přesně,
láska pro ní byla všechno,
tak jako je i teď pro mě,
obě v tom máme jasno.
Ona jen věřila v slovo navždy,
já jsem však zjistila že opustit nás může každý,
že láska není stálá,
že zničit ji může krize nastalá.