vzdálená projekce

´

srkáme společné ticho
v pokoji prázdném jak kupé

cítíme se zralí
hned poté co poznávali
jeden se v druhém
jsme
hledali prázdné zbytky
jablečného závinu
ze sladkých plodnic nezřízené touhy

snad vrátíš zpátky slunka svit
jimž jsme se dokázali oslepit
přiopít a vytratit