Plná hlava tebe

A listy v křovinách zašeptají,
co všichni odmítnutí neuměli říct,
říct zbohem a propadnout se v nic,
kde na dně fádně boly tají.

A slunce barvy vypaluje v oči,
co mám si myslet sama v zámku nejistot?
To líné odeznění vede bolem v hrob
a údy odér půdy ani nezaskočí.

A tráva zelená se - ze zvyku
což pobláznění nevidí marnost té touhy?
Hodiny muk a záblesk světla pouhý,
kde v tichu hříchu unikám povyku.

A lásku nenalezneš - sama si tě chytí,
co jen jak paprsek v hlavě prorazí,
kde každou chvílí se mění počasí,
kde honci ke konci řítí léto mého bytí.