Naděje
Naděje
jež se na nás neupírají
věříme slibům
jež nám nikdo neříká
věříme gestům
jimiž se nás nikdo nedotýká
věříme těm dotykům
jež jsou mimo nás
věříme druhým
jež nás klamou
věřila jsem ti
a ty…
…vzals mi víru mou
byls mou touhou
byls mou nadějí
tak všedně nevšední
své nic jsem ti dala
dál zůstávám bílá vrána
oblohou bloudící
neskonale trpící
/ na naději
a s vírou umírající/
Copyright © 2008,Caracol
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
ST! je pouze za obsah, výjimečně hodnotím, pač je to moc dobré napsané, tak moc pocitové a hluboké, ovšem nehodnotím bolístku, však mě znáš ... chjo, co jen na to napsat, že bude dobře? To není to správné, ale vím, jak se cítíš, aj já už několikrát měla pocit, že aj když nadějě umírá poslední a že se to zrovna naděje, přesto ve mne zůstal a byl malinkatý střípeček teho, že nepřestávám doufat úplně.
28.07.2008 06:28:00 | NikitaNikaT.
tygříku, bohužel nutná byla.....raděj bych psala něco veselejšího, leč.... snad zas bude líp.... a napíšu něco pozitivního
28.07.2008 01:15:00 | Caracol
Oh Caracol, ta báseň je tak smutná
byla opravdu tak nutná
jak ráda čtu tvé básně positivní
vždyť kolem nás jsou věci negativní
z těch milých básní teplo na mne dýchá
a je mi hned lépe ve chvílích ticha
a samoty
28.07.2008 00:39:00 | SZN