Chuť po růžích

V paprscích slunce na kraji skály,
našel jsem růži bronzovou.
Poryvy větru si s okvětím hrály,
ostatní květy tu skloněny stály,
sladkou a mámivou,byla tu ozdobou.

Zdála se jiná,než ostatní růže...,
z dálky už svítila nahotou.
V záhybech její kávové kůže,
viděl jsem,že strádá samotou.

Prsty jsem pohladil hedvábná ramena,
nehty mi pomalu klouzaly níže,
opilá krása stála tu zmámena,
jen slza z křišťálu její tvář líže.

Zlehka se usmála,květina bez trnů,
nechtěl jsem přetrhnout kouzlo té chvíle,
sám jsem si upletl trnovou korunu,
všechno jsem viděl přes růžové brýle.

Toulám se světem a hledám tu růži,
chci jen ji a žádnou,co se jí podobá.
Noc střídá den a výběr se úží,
beze stop zmizela bronzová ozdoba.

Zůstala vzpomínka a šrámy na duši,
zůstala vzpomínka na modré oči.
Ještě Tě uvidím?To nikdo netuší..
a slunce svítí a svět se dál točí'