Slunce zas zapadá

Slunce zas zapadá.
Obnošený kabát noci
pomalu obléká si kraj.
Zas smutek na tě dopadá
i barvy duhy černý se zdaj.

Myslíš na všechny
co dávno byly.
Na smutný vzpomínky
co po nich zbyly.

Na vůni těch,
které jsi znal.
Na všechno to
čeho ses (pro ně) vzdal.

Teď nevidíš krásu,
kterou jsi prožil.
Jen smutná báseň,
kterou jsi složil.

Ale co blázníš?
Hlavu měj zpříma.
Těch ještě složíš….
a bude to dřina.