Železný pomník lásky

Blonďák s modrýma očima.
Zažitý ideál krásy,
který vlastně nikdo nechce.
Je to tak - ale upřímně.
Přiznat si omyl je první krok.
Jen přijít na to,.. k čemu?

Tmavé vlasy. Divoké oči.
"Objímavé" náručí.
To dnes letí víc.
Alespoň myslím... Soudím.
Dle sebe? Či z veřejného mínění?
Od každého trochu.

Zlatá střední cesta.
Jednou za sto let se jí snad vydat můžu.
Před očima, které zavírám
(preventivně, zatím ne ze strachu)
vidím tebe.

Nejsi pohádkový princ.
Na to mě až moc držíš při zemi.
přesto vzdaluji se od břehu,
když topím se v tvých očích.
Ne náhodou jsou modré.

Ideál krásy se holt mění.
Narozdíl od jedné "věci", která mi zůstává.
NEVYSLOVENÁ LÁSKA.

A ta všechny mé ideály slívá v jeden...
Železný pomník lásky pozlacený mlčením.
/Přes noc přikrytý pláštěm z pravého z/doufání/