Pro Veve

Pro Veve
Chtěl bych…

Vyprávět příběh, najevo dát
výčet svých největších života ztrát
Vyprávět o lásce, sobě se smát
zda lze mít někoho opravdu rád.

Noci hledět na nebe,
v naději nepřestat žít
První měsíc bez Tebe,
nechat si o někom snít.

První měsíc naděje,
cítit se sám sebou,
že se štěstí usměje,
budu zase s Tebou.

V chladném, dlouhém listopadu
vyčítám si tvoji zradu
Do dáli jen věčně zřít,
chtít naposled Tě políbit

Měl bych usnout v zapomnění,
ztratit každou naději,
když už zmizíš z mého snění,
sám sobě se vysměji

Nastal měsíc znaku Vánoc
měl bych se vzdát, změnit směr
od každého žádat pomoc,
komu jen to přijde fér?

Přemýšlet sám o sobě,
jediný dárek si přát
Láska v dvojí podobě,
chtít nikdy nemuset lhát.

Čtvrtý měsíc kdy jsem sám
často na smrt myslívám
Toužit po tvém objetí,
než se můj svět rozletí

Jak minutu po minutě
hodiny se vlečou
Týdny běží jako voda,
slzy z tváří tečou

Přátelé po boku kráčí,
spousta naděje v nich
Vidím ty upřímné oči,
v hlavě slyším tvůj smích.

Krátký měsíc číslo pět
znamením výčitek se stal
Přes snahu vše vrátit zpět,
naděje přežívá dál

Chtěl bych aby láska moje
uměla někoho hřát
Kéž by jenom srdce tvoje
mělo vždy důvod se smát

Zahnat pryč pocity smutku a zloby,
býváš má hvězda na nočním nebi
V předlouhém březnu nasbírat sil,
sám sobě ujasnit pro co jsem žil…

Smutku se zbavit, starosti pryč,
každého měsíce na prázdný list
v měsíčním svitu vždy začít psát
a psát jen o tom, koho mám rád

Noci hledět na nebe,
v naději nepřestat žít
Sedmý měsíc bez Tebe,
nechat si o někom snít.

Topit se v moři výčítek,
řeky pravdy se ptát,
snad jeden sladký polibek,
víc si nemůžu přát…

Vždy jak mi srdce poručí,
upřímnost sobě slibuju
Chtěl bych tě sevřít v náručí,
a říct ti jak Tě miluju…

Míval jsem desítky snů,
nezpočet krásných vizí
Přál bych si prožít pár dnů
s pocitem, jež je mi je cizí

S pocitem bezpečí, touhou mít rád,
s pocitem radosti, s tebou tu stát,
zažít tu chvíli s tebou se smát,
v objetí říct ti jak tě mám rád

Jednoho dne jen upadnout
v dlouhý bezesný spánek,
tam myšlenky své popadnout,
než mi je rozfouká vánek.

Než se mi ztratí, nadobro pryč,
než vlastní přátelé řeknou „jdi pryč“,
než ztratím víru, než ztratím sil
než ztratím všechno, pro co bych žil…