růže z papíru

Z papírové růže
cítit je kýč,
vystřelila jsem si muže
a on je pryč
Nabízel se lacině
voněl po víně,
jako věc bezcenná,
tak proč jsem ztracená?
Umění je naučit se vstát,
když na pouti přestali hrát
a na holém chodníku,
holubi klovou do srdce z perníku
Já to cítím,
tu ránu pistolí
trefa přímá do špejlí.
Co bolí prý přebolí…
Z papírové růže
cítit je chlad,
To kat stíná hlavu
nemáš mě rád…
A já mám kocovinu…