Tak nic
Tak nic
Srdce z kamene rozpadá se v prach.
Lásky poupěte jsem zbabělý vrah.
Tak kvéct jen chtěla.
V poupěti zardousil ji strach.
Strach z rozdílů.
Hávů vášní, nešitých na míru.
Květů prý je celý sad i dvůr.
Já jen jednu chtěl, snad najivní jsem vůl.
Z květů možná je tvořen celý svět.
Já však dal bych nevím co, smět k jedné jediné přivonět.
Bodlák zas ustrnul sám v poli.
Lásky poupěte jsem zbabělý vrah.
Tak kvéct jen chtěla.
V poupěti zardousil ji strach.
Strach z rozdílů.
Hávů vášní, nešitých na míru.
Květů prý je celý sad i dvůr.
Já jen jednu chtěl, snad najivní jsem vůl.
Z květů možná je tvořen celý svět.
Já však dal bych nevím co, smět k jedné jediné přivonět.
Bodlák zas ustrnul sám v poli.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
snad kvést,ne?ale fráze "snad naivní jsem vůl","strach z rozdílů" se mi líbí...ale zdá se ,že báseň má rozlet..škoda ,že pravopis stojí...láme básni křídla
31.07.2008 21:59:00 | Gabriel - Sinóda