Poslední naděje

Do auta sedá splašené tělo
pocity zmítá se, tohle přeci chtělo

hrobové ticho prořízne řeč
v těle se usadí hluboká křeč

motory startují, prach už se zvedl
někdo její myšlenky prachsprostě svedl

ON jí jen vypráví historky z rána
na její duši se usadila vrána

z černých perutí, se slovy "jseš pro něj kamarád"
s krvavým zobákem a hlasem "nikdy tě nebude mít rád"

najednou přes cestu přeběhne stín
JEHO i JI zastihne splín

na šedém asfaltu zůstanou stopy
andělé zapalují oblačné snopy

ON se jen snaží najít nad autem kontrolu
ledové prsty se sesouvají ze stolu

v jejích očích kapky ledu se zmítají
andělské perutě do ticha šeptají

dívka se zahledí do dálky světa
na rtech se zasekne jediná věta

když ji che vyslovit, ozve se rána
k nebesům vyletí krvavá vrána

vloží dlaň do její, zašeptá "promiň,
až se tě zeptají, ze všeho mě obviň"

ona jeho dlaň tiskne o něco silněji
na věčnost s pocitem "dík za tu naději"