Zpráva v básni

Něžný jako lehké pírko,
padající ze skály.
Hodný jako malé dítko,
lehající do trávy.

Bylo to jen toho rána,
když očka svá jsi otevřel.
Viděl jsi svět z čista jasna,
bez poskvr a bez tíže.

Viděls toho mého ptáčka,
kterého jsem poslala,
jenž měl předat zprávu v básni,
pro někoho, koho mám ráda.

Byl jsi jenom jeden člověk,
stejný jako každý z nás.
Pak jsi sepsal pár řádek,
a já hnedka jasno mám.

S Tebou bych teď ráda byla,
za ruku Tě držela.
Do ouška bych sladká slůvka,
tak ráda Ti říkala.

Avšak je tu mnoho tezí,
které kříží cestu nám.
A mně teď moc mrzí,
že tu báseň neříkám.

Do očích bych se Ti chtěla,
aspoň na pár sekund dívat,
Tvoje slova přitom vnímat,
poslouchat a vychutnávat.

Jednou, možná, za pár let,
chtěla bych Tě poznat hned:(
Není nám však souzeno,
a proto nám je vše zatraceno.

Jsem však ráda, že Tě mám,
že svůj pocit s kým sdílet mám.

Až svět dá svých 5 dohromady,
ulehčí nám naše snahy.

Můj život se spojí s Tvým,
a ten Tvůj s tím mým.