Chemie?

Pár psaných písmenek,
v duši hřejicí pocit klidu,
do očí padá vlasů pramínek,
snad to co hledám najdu.

Všechno se zdá být jednoduché,
ale co se zatím skrývá?
kdy odhalím věci složité,
a proč to semnou tolik kývá.

Pak osudové setkání,
v ruku v ruce jsi šla s ní,
pak přes ruce sekání,
zda psát si s tebou smím.

Tvojich fotek plný monitor,
byla jsi sladká,
v mé hlavě visitor,
jednoduché jako kladka.

Na co se ptát?
Zda smím tě ochutnat?
Proč ledy musí tát?
a proč všechno musím odmítat.

Nikdo neví,chemie?snad.

Ale tohle je touha,
touha po tvém těle,šíji,
říkám si v duchu ouha,
tuhle chci polibit...