Plameny v hrudi

Plameny v hrudi

Listy padají ze stromů k zemi
kolik je asi důvodů
začít hledat mezi všemi těmi
vzpomínkami jednu tohoto původu

Slunce hřálo jemně mezi mraky
postupně mrzlo v šedou šmouhu
na obloze viděl sem černé ptáky
odlétat pryč unášet moji touhu
zastavit na chvíli čas

Skleněnou kouli daleko mimo svět
sněhovou vločku v mojí hlavě
sežehl planem a poslal ji vpřed
proti zdi roztříšit se v té záplavě
ohně

Ohně co mi spaloval duši
na popel a znovu ji vracel zpět
ohně při kterém srdce ti buší
a krvácí tak že nevidíš svět

Plamený drak svíjel se kolem mě
Jeho drápy bodali do hrudi
a ty jeho ohnivé oči ve tmě
ten pohled co tak studí

Spalil mi na popel celé nitro
nechal aby mé sdrce osyřelo
až nastalo to krásné jitro
kdy probudil jako mrtvé tělo

Dlouhé udery křídel motylů
skládal sem střípky své mysli
začal sem jen tak bez cílu
z nenedání bez rozmysli
skládat zpátky svůj skleněný svět

Ledových plání a zamrzlých moří
než přišel tvůj plamen jasný
co dovnitř hrudi se mi vnoří
a opět budu zase šťastný

Nechám ho hluboko v sobě
uvnitř skleněného světa
co občas zastudí v době
kdy špatná věta
ti vzejde ze rtů

Nechám si ohnivého draka
uvnitř v srdci mě hřát
ať už má duše nikdy neplaká
a můžeme se spolu jenom smát