Jako příliv...

Jako příliv..

Má kůži jako nablýskanou měď,
tou hřejivou malbou jižního slunce,
ve dlaních kamínky přinesl pro štěstí,
má těch oblázků plné ruce…

V zářících očích příslib snad všech oceánů,
tou úžasnou, ocelovou modří,
když jsou ozářeny paprsky slunce po ránu…

Vlasy provoněné vánkem slaných příchutí,
v objetí svém mne zkrápí deštěm polibků,
jako sám bouřlivý oceán,
přílivovou záplavou si všechno bere sám,
nedočkavý,
rozechvělý,
je tolik, tolik při chuti…

Až po hodné chvíli,
dojde na vyprávění zážitků…

Je tu zase zpátky! Hurá!