Dvě slůvka

Jsou to jen dvě slova,
co říkáš zas a znova,
prázdná slůvka lásky,
odpověď bez otázky.

Tak lehko vyslovíš je ty,
tak lehko projdou skrz tvé rty,
já kde je hledat mám,
abys v tom nebyl sám?

Třeba ji koupím v marketu,
tu naši lásky maketu,
pak ti ji darem dám,
abys v tom nebyl sám.

Potom ji zabalím do papíru
a dodám ti taky dobrou víru,
že je všechno v pořádku,
že neříkám ti pohádku.

Ale proč pořád mám ti lhát,
že nejsi sám, kdo má rád,
proč nenapíšu černou tuší,
že něco tíží moji duši?

Vždyť horší je, než srdce klamat
den za dnem ho znovu lámat,
kéž by jsi mi odpustil,
že ti jenom smutek zbyl.