. . .když to končí

Vždyť i s přehnanou vůní
můžeš růst až do oblak
květinko malá, máš ruce můžeš zamávat
jsi znovu volná
a s rukou v oblacích
tančíš prsty, maluješ po mracích
a vše jen v jednom malém nádechu
pozoruješ slunce - vlastně skoro bez dechu
pluješ cestou co neztrácí jas
slunce a jeho teplo rozehřeje Tvůj mráz
obestře Tě tajemstvím
a jen s náhodným vzdechem
zapíše do duše čas
že znovu jsi volná ....a letíš......
tak nenech se tím zmást...