Láska jedné známky

Velkomeziříčský antikvariát

Jako neoražená
vzácná známka
draze zakoupená
Tebou - sběratelem
umírám pod nánosem prachu
na předposlední stránce
mezi všemi těmi ostatními
v nekončícím albu lásek
pod tvou postelí.
..

Kéž by to šlo vrátit.
Být tak zpátky v té naleštěné výloze
v antikvariátě za rohem
kde jsi mě koupil.
Mít zase své místo vedle té černé,
milé známky s vroubkovanými okraji,
s ilustrovanými květy
bez okvětních plátků.
Být tam, kde jsi tolikrát obdivoval moji krásu
moji výjimečnost
moji jedinečnost
Tam, kde vráska na tváři
snad tisíckrát přerývala ti čelo
pod hlubokým zamyšlením se
jestli si mě už konečně vezmeš domů.
..

Nemohli jsme bez sebe být
Sběratel
Jeho známka
a láska přes sklo neumytých výloh
klidně stojících si ve stresu
velkomeziříčských ulic.
Tak čisté
Skutečné
Opravdové
„kéž by to bylo napořád“
říkal sběratel
své výlohové
neoražené
známce.
..

A tak jsem tvá
Konečně (?) tvá
bez povšimnutí
bez obdivu
bez lásky
Ležící v prachu
v nekončícím albu lásek
pod tvou postelí.
..

Chci znovu vidět ty světa v tvých očích
světla úžasu
světla chtíče
světla nadšení
Chci znovu cítit tvé doteky
tvůj zájem
tvoje odhodlání
tvoje okouzlení
..

tvou lásku
..

Jenže já jsem jen další.
Další z mnoha zakoupených známek
která doufala v místo na poslední stránce
nekončícího alba lásek
jednoho chudého sběratele.