Víra

Stižen vírou,
pronásledován a lapen její dírou.
Hnán. Loven, zmírám strachy
Slýchám zlověstné lovecké tlachy.
O jejích tvarech, bujných ňadrech
Zbaven rozumu, oděn v hadrech.
Utíkám přes řeku hanby, kterou uvrhl jsem na sebe.
Utíkám před sluncem co ovládá nebe.
Rozežírán trpkostí života. Hnije jak žumpa.
V zrcadle času postrádám anděla vidím lumpa.
Lovec se stává kořistí a kořist lovcem.
A já v tomto světě stanul bezbožným sobcem.
Hledíc pouze na sebe a své choutky.
V lidech vidíc otroky, tupé loutky.
V těch co vychutnávají život plnými doušky:
chamtivce schované za roušky,
studu sebe sama.