Sen

Sproštěna těla
létám si jenom tak oblohou
prolétám hvězdami
jednu za druhou ohmatávám
tykadly místo dlaní
hladím tmu teplou jak pokožka
Byla jsem možná opilá, když jsem tě okusila
/nemám strach z výšin
co nade mnou mrakodrap zanechává/
zúst kape šťáva vůně pomerančů,
ze rtů, co možná líbaly
/do očí halím hábit úsvitu od mléčné dráhy,
pode mnou Váhy/
Zprávy od tebe žádné.
Snad až se vrátím za svítání
najdu tě na posteli s lhaním
/na mé tváři tvoje tělo,
které možná se mnou chtělo létat
než zamkla jsem ho do svých dlaní/
brání tě déšť co z očí stéká,
svléká a myje myšlenky od milování
než probudím se živá
do snů tě propouštím...