Bolest lásky

Vyhýbám se
ranním rozbřeskům
žáru poledního slunce
krvavým západům
a přesto ke mně pronikly tóny houslí
a přivábily tlukot tvého srdce

Marná touha mě vhání do lesa
za ranního rozbřesku,
snesu i polední žár slunce,
ale když krvavý západ zalije
i koruny všech opuštěných stromů,
bolest mne srazí do zetlelého listí
chci překřičet tlukot tvého srdce,
které nebije pro mne
a zní jako umíráček
za důvěřivý úsměv,
který zamrzl
za paprsek světla,
který protnul mojí duši

Co mohlo být a není...