TI

před smrtí prohlédnu
tváří jejíž podobou se přetváříš
zbydou mi oči
bez pláče

v tvé vlastní nahodilosti
přítomnost mého soužení

až každou vteřinou
mému vnitřnímu já se připodobníš
nezbude nic
než klanět se TI

slunce bez výsluní
má ve své tváři skrytu
jedinečnost Tvou
ničím nekončící prázdnotu
oka mžiku